obuv-taichi-frydek-mistek-2013

„Cvič vždy obutá.“ „Cvič na boso.“ „Dá se cvičit i v obuvi s opatky.“

Dobrých rad bylo zejména ze začátku nespočetně.

V čem tedy cvičím tchaj-ťi? A proč?

Velice ráda cvičím na boso. Doma na plovoucí podlaze nebo koberci je to pohodlné, žádné protočené či klouzající se ponožky, volný pohyb prstů a klenby. Celé se to mění v chladném období nebo na studené podlaze. Ne, nejsem z těch otužilců, co za každých podmínek jsou na boso. Doma si navlíkám ponožky – když jsou, tak s protiskluzovou úpravou – nebo se přesouvám na koberec.

Když je seminář či cvičení vevnitř, obvykle jsme v tělocvičně s lakovanými parketami. Tehdy vyhrávají plátěnky: neklouzavá podrážka bez vyvýšené paty, co nejširší špička, volnost pohybu klenby chodidla a lehký dýchající materiál.

Venku vybírám podle ročního období, počasí a povrchu, na kterém cvičím. Aha, a výskytu hmyzu. Nevím jak vy, no mně celkem vadí, když po mne při cvičení leze hmyz. Možná si povíte, co je to za tajčistu, že se neví uvolnit a nevšímat si nějakou-tu mušku či komářici. Ale zpátky k obuvi, je to pestré:

Tchuej-šou minimalistických topánok. Zdroj: Tuishou Praha na Facebooku
Tchuej-šou minimalistických topánok. Zdroj: Tuishou Praha na Facebooku
  • Na boso
  • Kung fu či tchaj-ťi boty, lidově známé i jako plátěnky, podobné cvičkám či jarmilkám využívám, když je sucho ale chladněji a když je horký povrch.
  • Minimalistické boty, známé i jako bosonohé či barefoot, se obvykle hodí na jaro a podzim v méně deštivé dny. V letní horké dny se v nich noha paří.
  • Turistická obuv od sandálů (větrají) přes poloboty (dobře chrání před deštěm) až po celé boty (hodí se v mrazech).
  • Městská a vycházková obuv, či už sandále, baleríny, polobotky nebo kotníkové boty na co nejnižším podpatku.
  • Kamarádi cvičívají i v plátěných teniskách či v pětiprstých bosonohých botách.

Co se mi neosvědčilo

  • Být na boso nebo v tenčích botách, když je chladno. Stačí, když je chladněji a k tomu průvan nebo mokro. Doteď vzpomínám na jedno cvičení zpřed 20 let, jak jsem vnímala jenom chlad od země, jak mi leze přes chodidla, kotníky, lýtka až ke kolenům. Brr.
  • Být na boso na rozpáleném asfaltu nebo betonu, pokud nejste zvyklí chodit na boso.
  • Ponožky na hladké podlaze, např. plovoucí, mi zaručí, že se kloužu a při širších pozicích se nohy krásně rozcházejí do nekonečna. Následkem je cokoliv, jen ne uvolnění. Později se s tím dá experimentovat. Na začátek je podle mně důležitější získat správné návyky.
  • Podrážka užší než chodidlo mi zaručila, že jsem měla sníženou rovnováhu a viklala ze strany na stranu chodidla nejen při každé formě na jedné noze, nemluvě o kopech a náročnějších krocích. Dost jsem tak namáhala zejména klouby na nohách.
  • Tomuto se vyhýbám širokým obloukem: obuv s úzkou špičkou. Kromě jiného neumožňuje volný pohyb prstů a citelně vnímám, že hůř udržím rovnováhu. Nemluvě o prohřátí a zapaření prstů.
  • Hrubší podrážka, pokud není velmi chladno. Omezuje ohebnost celého chodidla a prstů. Mám kvůli ní malý kontakt se zemí a při některých formách z Otce ryju zemi i trávu jak divá svině.
  • Podpora klenby – zabraňuje přirozenému pohybu chodidla a tým i celému tělu. Oslabuje svaly chodidla. Pokud jste navyknutí na boty s oporou klenby či ortopedické vložky, může se stát, že se budete ze začátku cítit nepřirozeně při chůzi na boso nebo v obuvi bez nich. Dokud si chodidla zvyknou, můžou se rychleji unavit, pobolívat nebo hůř udržíte rovnováhu při pozicích na jedné noze.
  • Vyšší podpatky zkracují Achillovou šlachu, co je v úplném protikladu s tím, co chci kromě jiného s tchaj-ťi dosáhnout – mít šlachy elastické a v optimální délce. Navíc přesouvají těžiště na prsty a tím mění polohu všech kloubů, vlastně celého těla. Čím vyšší podpatky, tím víc je těžiště na prstech, přičemž v tchaj-ťi má být váha rozložená 60 % na patě a 40 % přední části chodidla.
  • Odpružená špička směrující nahor mi odlepuje prsty od země a snižuje tak její vnímání a zakořenění. Stává se mi to snad ve všech kromě minimalistických bot a plátěnek.

Co se mi osvědčilo

Již dlouho sedíte a čtete. Je čas na pokus. Otestujte si jednoduše své šlachy na nohách: Umíte si dřepnout a mít při tom celé chodidla i s patami na zemi? Děti přirozeně využívají tento podřep, je častý i v asijských kulturách. Používá se také při přípravě na bosonohý běh.

Pokud ano, a případně pohodlně v této poloze setrváte víc než minutku, blahopřeji.

Upřednostňuji cvičit na boso nebo v co nejlehčí obuvi. Proč?

  • S co nejtenčí a ohebnou podrážkou jsem v lepším spojení se zemí a lépe udržuji rovnováhu.
  • Široká špička poskytuje dostatek prostoru pro prsty a jejich pohyb.
  • Bez vyvýšené paty v pohodě chodím na boso či bez podpatku, co pro mnoho lidí vyvolává nepřirozený pocit v tele.
  • Bez opory klenby dávám prostor pro přirozený pohyb chodidla.

Podle čeho se rozhoduji při výběru obuvi a či se vůbec obuji

  • Budu cvičit vevnitř nebo venku?
  • Na jakém povrchu cvičím (beton, parkety, plovoucí podlaha, tráva, …)?
  • Je horko, teplo, nebo chladno? Může se změnit teplota během cvičení?
  • Je sucho nebo mokro?
  • Je tu hmyz?
  • Jak se cítím? Zimomřivě nebo horkokrevně?

Co se osvědčilo vám? Co nejdivnější jste měli obuté na tchaj-ťi?

Chcete vědět víc k tématům v článku?

Napište do komentářů nebo e-mailem.

Lucia

P. S.: V článku je souhrn osobních zkušeností. Jak se tomu říká, empirie založená čistě na subjektivních zážitcích a anekdotách.

Použitá literatura
Reklamy